INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
APOSTATE jsou současným domácím fenoménem mladé technicky orientované metalcorové scény. Kapelu plnou rusky hovořících mladíků jsem zaregistroval před rokem a půl na koncertě, kde předvedli show, která byla do detailu okoukaná od „velkých kapel“ ze zámoří. Už tenkrát to na mě působilo na jednu stranu opravdu hrozně moc snaživě a vážně, na stranu druhou trochu úsměvně. Ale celkem rozumím tomu, proč si díky této živé prezentaci tato banda velmi rychle vydobyla prestižní místo na tuzemské newschoolové metalcorové scéně. EP s názvem „Seaborne“ je na tom podobně jako živá vystoupení. Vše je po formální stránce dořešené s naprostou bravurou. Počínaje obalem od provařeného studia Sons of Nero, přes produkci kterou má na svých berdrech Mark Jones, až po velmi povedený zvuk se spoustou kudrlinek, jakými jsou klavírní podkresy na pozadí. Kapel, které hrají technický metalcore je však v současné době celý oceán a APOSTATE bohužel nenabízejí žádnou přidanou hodnotu. Co na tom, že kluci jsou velmi zdatnými instrumentalisty, když jim ve skladbách chybí silné motivy. Co na tom, že sólový kytarista Nikki neustále zasypává rytmické sekačky nepřeberným množstvím rychlých vyhrávek a tapovaných melodií, když žádná z nich neuvízne v uchu a ze všeho nejvíce připomínají přehrávání stupnic? Hráčsky skvěle obdařené kapele tu chybí schopnost citlivě pracovat s aranžemi a ždímat z materiálu po skladatelské stránce maximum, ale pevně věřím, že do toho APOSTATE ještě dozrají. Musím vypíchnout to, jak se podařilo udělat vokály, které jsou naživo nejslabším článkem kapely - na EP vokalista Anton maturuje s vyznamenáním. Být však na výsluní na domácí scéně je stejné, jako být jednooký mezi slepými. Pokud budou chtít APOSTATE se stylem, který hrají prorazit v zahraničí, nebudou to mít lehké. Dá se říci, že v rámci světové scény jde o průměrný materiál.
6 / 10
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.