BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
APOSTATE jsou současným domácím fenoménem mladé technicky orientované metalcorové scény. Kapelu plnou rusky hovořících mladíků jsem zaregistroval před rokem a půl na koncertě, kde předvedli show, která byla do detailu okoukaná od „velkých kapel“ ze zámoří. Už tenkrát to na mě působilo na jednu stranu opravdu hrozně moc snaživě a vážně, na stranu druhou trochu úsměvně. Ale celkem rozumím tomu, proč si díky této živé prezentaci tato banda velmi rychle vydobyla prestižní místo na tuzemské newschoolové metalcorové scéně. EP s názvem „Seaborne“ je na tom podobně jako živá vystoupení. Vše je po formální stránce dořešené s naprostou bravurou. Počínaje obalem od provařeného studia Sons of Nero, přes produkci kterou má na svých berdrech Mark Jones, až po velmi povedený zvuk se spoustou kudrlinek, jakými jsou klavírní podkresy na pozadí. Kapel, které hrají technický metalcore je však v současné době celý oceán a APOSTATE bohužel nenabízejí žádnou přidanou hodnotu. Co na tom, že kluci jsou velmi zdatnými instrumentalisty, když jim ve skladbách chybí silné motivy. Co na tom, že sólový kytarista Nikki neustále zasypává rytmické sekačky nepřeberným množstvím rychlých vyhrávek a tapovaných melodií, když žádná z nich neuvízne v uchu a ze všeho nejvíce připomínají přehrávání stupnic? Hráčsky skvěle obdařené kapele tu chybí schopnost citlivě pracovat s aranžemi a ždímat z materiálu po skladatelské stránce maximum, ale pevně věřím, že do toho APOSTATE ještě dozrají. Musím vypíchnout to, jak se podařilo udělat vokály, které jsou naživo nejslabším článkem kapely - na EP vokalista Anton maturuje s vyznamenáním. Být však na výsluní na domácí scéně je stejné, jako být jednooký mezi slepými. Pokud budou chtít APOSTATE se stylem, který hrají prorazit v zahraničí, nebudou to mít lehké. Dá se říci, že v rámci světové scény jde o průměrný materiál.
6 / 10
-bez slovního hodnocení-
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Tady pozor, tohle je vynikající deska. Finové DEVENIAL VERDICT zní jako mix GORGUTS, ULCERATE a REPLICANT. Nadto ale přidávají přístupnější / lidštější (ne však jednodušší) atmo/melodické vsuvky. Příznivci avantgardněji pojatého death metalu musí slavit.
Tři roky staré EP "Schattenfall" potěšilo, novinka "Phantast" naopak přináší jisté vystřízlivění. Němci tentokrát skladatelsky tápou a doručují pouze atmo-blackmetalový standard. A to je málo. Čtyřicet minut dlouhé přešlapování bez výraznějších momentů.
Tenhle bahnem a plísní obalený kostlivec do první doom/death metalové ligy zatím nepatří. Mladí Španělé respektují žánrové atributy, nicméně zatím tak činí dost jednoduchou formou. Deska pokulhává a ztrácí na flow hlavně v doom metalových pasážích.
Veľa fantastického a rôznorodého death metalu vyšlo tento rok, ale toto poňatie mi je najbližšie. Nerdi citujúci pinkfloydovské, opethovské či cynicovské vplyvy s takouto ľahkosťou nad morbidangelovským kovom smrti, to je niečo prekrásne.
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.